Rozvod jako rozsudek smrti
Jak později vzpomínal Miloš Kopecký, otcovo rozhodnutí pro maminku znamenalo prakticky rozsudek smrti. Byla deportována do koncentračního tábora, z něhož se už nikdy nevrátila. Nebýt rozvodu, zůstala by patrně v Terezíně, kde byla naděje na přežití. Ta ale skončila, když Martu Kopeckou převezli do Osvětimi. Miloš nikdy nezapomněl na okamžiky, kdy jí vyprovázel na její poslední cestě z domova k transportu. Jak by to bývalo dopadlo, kdyby se otec rozhodl místo živnosti chránit svoji manželku? To se dnes už nikdo nedozví.
Alkoholem proti strachu
Jako dítě s položidovským původem neměl za války svůj osud jistý ani sám Miloš Kopecký. Obavy z každého dalšího dne proto zaháněl tak, jak bylo jeho povaze blízké, tedy poměrně bujarým životem. Před deportací do pracovního tábora se nakonec přece jen neschoval. V srpnu 1944 došlo i na něj a ocitl se v pracovním táboře v Bystřici na Benešovsku, odkud jej vysvobodil až konec války v květnu následujícího roku.
