Nepamatuji si, co jsem mu ten večer řekl, ale pamatuji si, že jsem slyšel, jak se máma omlouvala tátovi za spálený toast. Na co však nikdy nezapomenu, byla jeho odpověď:
„Zlato, mám moc rád toasty, když jsou spálené.“
Později v noci jsem šla dát tátovi pusu na dobrou noc a zeptala se ho, jestli má spálený toast tak rád. Objal mě v náručí a řekl:
„Vaše máma měla dnes v práci opravdu těžký den a byla opravdu unavená.“ A kromě toho, spálený toast nikdy nikomu neublížil. Ale tvrdá slova mnohé zhořkla.“
Víte, život je plný nedokonalých věcí a nedokonalých lidí. Nejsem v ničem nejlepší a na narozeniny a výročí zapomínám jako každý jiný.
