Za našich časů byl svět ještě jiný, naše babičky ještě pekly doma chleba. Tehdy si lidé ještě pomáhali a poděkování za to ani nečekali.
V malých vesnických domcích nebyl žádný luxus, ale přesto byli všichni šťastní. Byl to smích dětí, ne boj. V té době měli čas jeden na druhého, na rozhovor. Když byli spolu, poslouchali se, pomáhali si.
Tehdy byli lidé ještě jednotní, skoro jsme ani nezavřeli bránu. Sousedé si také dávali pozor, kdyby měl někdo problém, mohli se svobodně bavit.
