Sirup se nalil na dno sklenice a doplnil se studenou vodou. Nebyla to žádná věda, ale pro děti to byl rituál — a občas pořádně komplikovaný.
Lahev bývala těžká a sklo lepilo od zaschlých kapek sirupu. A když k tomu dítě přidávalo ještě bublinky z domácí sifonové lahve, mohlo se z jednoduchého napití stát skoro adrenalinové dobrodružství.
„Sifon byl moje noční můra,“ vzpomíná Anna. „Ta bombička občas hlasitě praskla, a já měla pokaždé pocit, že to vybuchne. Kolikrát jsem si radši ani šťávu nedělala.“
A co limonády? Žlutá, červená, Kofola nebo Vinea?
Výběr nealkoholických nápojů byl výrazně skromnější než dnes, ale každý měl svého favorita. Někdo nedal dopustit na žlutou limonádu, jiný pil výhradně červenou. A pak byli věrní fanoušci Kofoly, která chutnala jinak než dnešní, nebo Viney, která byla svátečním nápojem téměř každé rodiny.
Jak jsme tehdy pili? Jednoduše, ale s kouzlem
Byla to doba, kdy jeden druh kávy stačil všem, kdy se čaj sladil sirupem, kdy se děti bály sifonu a samoobsluhy voněly po kávě i po voskovaném linoleu. Možná nebyl velký výběr, ale o to víc se člověk těšil na maličkosti — na vůni čerstvě namletých zrnek, na šťávu po škole nebo na tichý okamžik u pískající konvice.
A možná právě proto si na tyto obyčejné nápoje vzpomínáme s takovou nostalgií.
