„Vůbec ne. Měla jsem důvod, proč jsem byla doma. Věděla jsem, co potřebuji. Všechen ten čas jsem využila k regeneraci. Když se stáhnete ze společenského života a nekoncertujete, neznamená to, že je konec,“ zdůrazňuje. Zároveň přiznává, že kdyby s sebou měla jiného asistenta, ukončila by izolaci dříve. „Může být,“ řekla nám.
Hana Zagorová napsala na smrtelné posteli SMSku Marice Gombitové : Přísně důvěrné
Po loňských koncertech v Bratislavě směřuje všechny své myšlenky a energii k obrovským vystoupením v pražské O2 areně. „Mám k nim velký respekt, ale myslím, že společně a pravidelným tréninkem to zvládneme. Musím to zvládnout. Pustila jsem se do boje, který chci vyhrát, nejen pro svou vlastní spokojenost, ale také kvůli fanouškům. Chci jim dát tyto koncerty za jejich důvěru, podporu, lásku a radost, kterou mi dávají prostřednictvím zpráv na sociálních sítích. Kdykoliv jsem to potřeboval, podpořili mě. Zprávy jsou velmi krásné. Přečetla jsem je všechny. Dávají mi důvěru,“ přiznala zpěvačka.
Marika se snaží užívat si nového života, jak jen to jde. Rozlet jí zkomplikovaly jen covidové prázdniny, během kterých se přestěhovala ze svého bratislavského bytu do domu nedaleko Košic. Obklopena zelení prý komponovala nové skladby, připravovala se na koncerty a relaxovala ve velké zahradě. Pohled na spokojenou Mariku vehnal manažerovi Pakesovi slzy dojetí do očí. Přestože odmítá být zveřejněna a fotografována, poprvé promluvila veřejně a odhalila své emoce PLUS 7 DAYS.
„Z okna svého bývalého bratislavského bytu v Kapicově ulici viděla Marika jen čtyři topoly. A to jen z boku. Nyní má kolem sebe v domě velká okna a výhled do velké zahrady. Sedí u klavíru, a když chce, dveře se otevřou a ona vjede na zahradu s elektrickým vozíkem. Takové fotky jsou pro Evu a pro mě obrovským zadostiučiněním, že jsme ji z toho bytu mohli vysvobodit,“ řekla.
Odkaz na domovskou stránku
Dámy chrání své útočiště obklopené lesem jako oko v hlavě. Navštěvuje je jen omezený počet nejbližších. Patří mezi ně i známá doktorka psychiatrie v Košicích Eva Pálová, jinak příbuzná Pakesové. Potkali jsme ji i na plavbě po Vltavě. Když jsme se jí zeptali, jestli občas dává Marice terapii, rozesmáli jsme ji. „Pro ni je největší terapií to, že žádnou terapii nepotřebuje. Našla druhý dech a já jsem za ni také ráda,“ řekla nám. „Přijdu jen na kafe, popovídáme si, nebo přinesu holkám nějaké vitamíny na záda,“ dodala.
Za velkou věc považuje, že Marika nyní může vést život, na který byla kdysi po tolika letech izolace zvyklá. „Zásluhu na tom má Andrejka. Ona to tak nevidí, ale je to tak. Snaží se být v pozadí jako šedá eminence,“ hodnotí zpěvaččinu pravou ruku, kterou zná od dětství. „Vím, jak moc se snažila dostat Mariku z jejího předchozího bytu, kde si ji uzurpovala její tehdejší osobní asistentka. Ale samozřejmě na tom pracovala i s Evou. Pro všechny to bylo psychicky náročné. Marika si po letech života v ústraní nevěřila, dodali jí důvěru. Andrea je pozitivní typ, navíc fanoušek, takže se nevzdala a nezištně se o ni starala. Osobně si myslím, že Marice pomohlo i to, že začala jezdit na východ do svého rodiště. Vazba na domov je důležitá,“ řekla.
Nespokojený
Marika se usmívala v kruhu přátel po celou dobu plavby po Vltavě. Kochala se fascinujícím výhledem na Kampu, obdivovala Karlův most a několikrát poděkovala přítomným, že přišli. Mohla by být spokojená se svým současným životem. Ale není. „Jak bych mohla být spokojená? Nejsem. Jsou sny, které se nikdy nesplní. Když zdraví není na prvním místě, nemůžete si dělat, co chcete,“ nepředstírá falešnou skromnost. Zároveň zdůrazňuje, že se může radovat i z maličkostí, které mnozí považují za samozřejmé. „Věřte mi, těším se na každý nový den. Ráno se probudím, poděkuji si, že vůbec spím, a začnu se soustředit na to, co mě čeká. Velkou podporu mám ve svých manažerech Andrejce a Evičce, na které se můžu se vším obrátit. Moji tři jestřábi mi také dávají hodně energie,“ uzavřela.
