Hana Zagorová napsala na smrtelné posteli SMSku Marice Gombitové : Přísně důvěrné

Marika Gombitová nám předala poslední vzkaz od Hany Zagorové. Napsala píseň o svém utrpení.

Měly se rády a drželi si palce, a to i na dálku. Obě spojovala vážná nemoc, která nesmírně omezila jejich život i kariéru. S nepřízní osudu se každá vypořádala svým vlastním způsobem. Když Hana Zagorová (†74) bojovala v nemocnici o život, Marika Gombitová (67) dostala její telefonní číslo a poslala jí povzbudivou esemesku. „Milují tě, Mariko,“ napsala její česká kolegyně.

V době, kdy zase Marika měla „hluché období“, během kterého se na mnoho let stáhla do svého bytu, to nebylo Hance lhostejné. Po neustálých slibech Gombitové, že čeká na vhodnou dobu k nastartování kariéry a návratu do společenského života, napsala v roce 2011 text k šansonové skladbě Zítra se zvedne vítr. „Není správné obětovat přítomnost pro nějakou virtuální, jakkoli oslnivou budoucnost a čekat na příznivý vítr a zázrak. Nechtěla bych ohrozit svůj život tím, že ho promarním. Zítra to asi nebude,“ řekla před námi pragmaticky Hana.

Mariku překvapila informace, že k napsání textu inspirovala Hanu. Po mnoha peripetiích našla svůj šťastný vítr. Zpěvačka upoutaná na invalidní vozík si to užila i s přáteli na luxusní plavbě lodí po pražské Vltavě, kde také oslavila své nedávné narozeniny ve společnosti PLUS 7 DAYS.

Nesoudila ji

„Ráj, tak proč se štěstím nezalykám. Chci slyšet slavíka, ale ne z trní. Ten záblesk tmou, který v tom kouři nevidím. Jen jedno jisto jistě vím, zítra se zvedne vítr.“ Verše Hany Zagorové mohou odrážet různé životní situace. Když jsme na českou zpěvačku naléhali, aby Marice řekla, že její uzavřený život se stal hlavním tématem písně, kterou zpívá, odmítla. „Spousta lidí se s textem opravdu dokáže ztotožnit. Je to jen písnička a Maričin život je její. Žije si to po svém, jak chce a jak umí. Nikdo jí nevidí do hlavy, takže ji nikdo nemůže soudit nebo z ní dělat nechtěnou mentorku,“ řekla Hana Zágorová během jednoho z našich soukromých setkání.

Vadilo jí, že si lidé neustále na něco stěžují a nedělají nic, aby to změnili. „Je naprosto zbytečné litovat se a reptat na karty, které nám osud rozdal. Jsem fatalista. Musíme žít s tím, co máme,“ narážel snad zlatý slavík na Mariku. Ale nikdy nereptala. Svůj těžký kříž, který také popisuje ve stejnojmenné písni, nesla sama a tiše. Nikdo nevěděl, čemu sakra čelí obdivovaná zpěvačka doma. Od roku 2002 žije v izolaci poté, co vystoupila na akci Zlatý Puk.

Až o mnoho let později sebrala Marika odvahu a sebevědomí promluvit o tom, co se děje v jejím bytě. Ukázalo se, že za její extrémně dlouhou pauzou nestálo jen špatné zdraví. Umělkyně nenašla podporu ve svém okolí pro své veřejné aktivity. Nejprve se o ni dlouhá léta starala její osobní asistentka Eva Kozejová, později se k ní přidala Andrea Pakesová, která kdysi jako studentka založila fanklub pro svou oblíbenou zpěvačku. Nakonec byla Marika k dispozici své sestře Heleně Kučerové. Rozlítaně ženy, které se zároveň staraly i o své příbuzné, byly nahrazeny asistentkou Radmilou a trávily veškerý čas se zpěvačkou. „Nesedli jsme si a moje situace se zhoršovala a zhoršovala.