Až se všichni lidé začnou usmívat jeden na druhého a přestanou kopat díry, pak bude svět blažený.“ bylo jeho motto. Držel se ho i v koncentračním táboře. Dokonce i na tomto tragickém místě neztratil své kouzlo a šarm, bavil vězně vtipnými příběhy a scénami z filmů. Z tábora se mu podařilo utéct a kamarádi ho ukryli obvázaného v nemocnici na Bulovce. Naštěstí se po válce setkal i s milovanou ženou, které láskyplně říkal Lízinka. Později se u ní rozvinula schizofrenie a problematický byl i její vztah k dceři.
Nový se na filmovém plátně objevil znovu, ale už né s takovým úspěchem například v hudebně-romantické komedii Pytlákova Schovanka. Divadlu se věnoval jako herec i režisér. V posledních letech svého života velmi málo opouštěl svůj pražský byt. Zemřel 15. března 1983.
