Když jsem byl dítě v 70. a 80. letech, život byl docela jiný. Nebyla tam žádná moderní technika, byla tu černobílá televize a některé rodiny měly pevné telefony.
Na dětství mám hezké vzpomínky, někdy chci být alespoň na jeden den zase dítětem. V té době pracovali i rodiče, pokud měli možnost, tak v opačných směnách, pokud ne, tak jsme byli nuceni trávit odpoledne sami, bez dozoru rodičů. Byli jsme samostatní, chodili jsme ráno do školy, odpoledne jsme se něco učili a pak jsme si hráli až do večera.
Když bylo špatné počasí a nemohli jsme hrát venku, sešli jsme se tři nebo čtyři, abychom hráli deskové hry. Když jsme se nudili, vyndali jsme ubrousky nebo sbírku známek a vyměnili je.
