…a dokonce jsme si hráli venku bez dozoru. Jelikož jsme neměli mobilní telefon, naši rodiče nám nemohli neustále posílat ustarané zprávy, ale věděli, že žijeme! Přestože jsme si hráli v prachu a trávě po pás, alergii jsme nedostali, ani jsme netušili, že pyl a ambrózie na nás mohou mít takový vliv! Pokud jsme se zranili, byla to naše chyba a nestala se z toho žaloba na náhradu škody.
RÁDI SME JEDLI
…ale naše jídlo denně obsahovalo násobky smrtelné dávky všeho, co je nyní na „zakázaném seznamu“ fitness guru. O školní jídelně ani nemluvě… Ale zázrakem jsme přežili… Přestože v kakau nebyly vitamíny A, B, C, D a E, jmenovalo se Bedeko a moc jsme ho milovali. Pili jsme sirup Sobi, vyrobený z koncentrovaného cukru, bez sladidel! Zralé ovoce jsme si ze stromu obrali sami a bylo mimořádně vzácné, že jsme si jej před konzumací umyli.
V TOM ČASE JSME BYLI PŘÁTELI!
Jen jsme prošli kolem, zazvonili na zvonek a zavolali jsme je, aby si šli zahrát fotbal, ping-pong, nebo se jen tak vyřádit na ulici… Jen jsme šli, rodiče nás nemuseli nikam vozit a čekat. .. A přece jsme tady.
Mnohdy jsme se bili různými holemi, házeli po sobě míčky, ale přežili jsme. Škrábance se zahojily a oči jsme si nepovypichovali.
Do hry mohli vstoupit jen ti, kteří v tom byli dobří. Ti, kteří nedokázali kopnout do míče, tak nebyli zařazeni do fotbalového týmu a mohli se buď jen dívat, jak hrajeme, nebo si najít jinou hru, jiné spoluhráče.
