Po letech se rozhodla, že se dostane na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU). To se jí podařilo až na třetí pokus v roce 1981 a mezi spolužáky byla nejstarší. I lásku svého života poznala až krátce po revoluci, kdy byla čerstvou třicátnicí.
„Můj muž říká, že jsme si zůstali. Setkali jsme se na dně, unavení ze sebedestrukce, která se navíc stále nezastavovala. Ve stavu, kdy jsme ani jeden už neměli důvod před sebou samými nebo před sebou navzájem něco předstírat,“ uvedla pro Prima ženy. Výtvarník Miroslav Zdeněk jí hned zaimponoval.
„Krásně zpíval, hrál na kytaru, byl výtvarně zdatný, znal všechny brouky, ptáky, motýly. S ním byla procházka lesní zážitek! Byl vtipný a stejně bláznivý jako já,“ popsala to nejdůležitější, co je spojilo. Dvojici se narodila dvojčata Adam a Karolína, ale na svatbu čekali celých 20 let.
Svatba u Miloše Formana
Eva Holubová sice nikdy nehrála pod taktovkou režiséra Miloše Formana, on však její život ovlivnil poměrně zásadním způsobem. Právě on zrežíroval svatbu pro Evu a Miroslava, když za ním přijeli do Spojených států.
„Asi jsem uvěřila po těch letech v hodnotu našeho vztahu. A do té doby nějak nebyl čas. Také rozhodla možnost vzít se v prostředí, které mě, jako známou tvář, nijak nepronásleduje… A manžel si mě zřejmě chtěl pojistit navždy,“ vysvětlila, proč s výdejem čekala až do své padesátky.
S Formanem k oltáři
Svůj slib složili před americkou farářkou irského původu a za sňatek nakonec děkovala Formanovi a jeho manželce. „Vlastně nás svým způsobem oddával Miloš, neboť četl projev paní oddávající v češtině. A také s námi prošel špalířem svatebčanů za zvuků písně Edith Piaf – Non, rien de rien. Miloš mě také vedl k oltáři namísto mého otce. Hrálo nám Dvořákovo Largo a oba jsme byli naprosto naměkko. Dnes mnoho lidí spolu žije, aniž by byli oddáni. Myslím, že svatba je úchvatný rituál. Důležitý pro ten pár i pro společnost,“ říkala po letech Eva Holubová. Podle vlastních slov se provdala v tom nejlepším čase. Jen několik let předtím totiž bojovala s těžkým soupeřem, a to paradoxně ve chvílích, kdy měla být nejšťastnější.
Odešla opilá a děti nechala tak
Měla kolem čtyřicítky, dařilo se jí v práci, doma měla milujícího muže a dvě vytoužené děti. Její nitro však sžírala bolest a pochybnosti. Nevěděla proč a už vůbec netušila, jak se z toho dostat ven. Zjistila, že existuje něco, co ji na chvilku z té mizérie vytáhne. Alkohol. A podlehla mu úplně.
