Systematicky postupovala až do inscenace Hoffmannových povídek v Laterně Magice a v roce 1964 ji režisér Ján Roháč angažoval do filmové produkce Kdyby tisíc klarinetů i do divadla Semafor.
Jako zpěvačka na sebe upozornila hned úvodními nahrávkami s Country Beatem Jiří Brabce Skála, Já záhadou se trápím a zejména duetem s Jiřím Grossmannem Drahý můj (všechny 1969).
V roce 1973 se poprvé představila právě s Country Beatem anglickému publiku na koncertech country festivalu ve Wembley a o rok později odjela poprvé do Nashvillu.
V dalších letech spolupracovala s orchestrem V. Hybše, působila v Hudebním divadle v Karlíně a ke spolupráci s Country Beatem se pak ještě vrátila v roce 1983.
To vyšlo album Naďa, které kromě nových verzí jejích dřívějších hitů uvedlo například písničky Vím, že přijdu do nebe a Ten kluk, co jezdil kolem nás.
