Tisíc let stará socha Buddhy byla podrobena restaurátorským pracím, když výzkumníci zjistili, že se uvnitř nacházejí pozůstatky lidské bytosti.
Drentsovo muzeum se zdravotním střediskem Meander v Nizozemsku spolu objevili mumifikovaného buddhistického mnicha.
Tělo uvnitř sochy podle všeho patří buddhistickému mistru Liuquanovi, členu čínské meditační školy, který zemřel kolem roku 1100 našeho letopočtu. Jak se jeho tělo dostalo do starověké čínské sochy? Jednou z možností, kterou zkoumalo Drentsovo muzeum, je proces sebemumifikace, během které mniši doufali, že se promění v uctívané živé buddhy.
Testy odhalily překvapení
Aby se vědci dozvěděli více, podrobili mnicha několika testům, které zahrnovaly například CT skeny celého těla, odebrání kostního materiálu či endoskopem odebrané vzorky z hrudníku a břišních dutin. Zjistilo se, že Liuquanovy orgány byly odstraněny a nahrazeny útržky papíru s potiskem starověkých čínských znaků a jiným materiálem, který nebyl identifikován. Jak byly orgány odebrány z mumie, zůstává záhadou.
Praxe sebemumifikace mezi buddhistickými mnichy byla nejběžnější v Japonsku, ale vyskytla se i jinde v Asii. Mniši, kteří se zajímali o sebemumifikaci, strávili více než deset let na speciální dietě, která je postupně vyhladověla a zvýšila jejich šance na zachování těla v dobrém stavu.
Mniši se vyhýbali jakémukoli jídlu vyrobenému z rýže, pšenice a sójových bobů. Namísto toho jedli ořechy, bobule, kůru stromů a jehličí v pomalu se zmenšujících množstvích, aby snížily tělesný tuk a vlhkost. Jedli také bylinky a sezamová semínka, aby zabránily růstu bakterií. Pili jedovatou šťávu ze stromů, která se používala k výrobě laku, aby toxicita odpuzovala hmyz a pronikla do těla jako balzamovací tekutina, uvádí History.
Po letech dodržování přísné diety byl mnich zaživa pohřben v podzemní komoře. Dýchal přes bambusovou trubici sedíc v lotosové pozici. Každý den zazvonil v hrobce na zvonek, aby naznačil, že je ještě naživu. Pokud už nezazvonil, vzduchová trubice se odstranila a hrobka zapečetila. Po třech letech stoupenci hrob otevřeli, když bylo tělo mumifikováno a převezli ho do nedalekého chrámu, aby ho uctívali. Pokud tělo nemumifikovalo, bylo exorcizované a pohřbeno. Pro některé praktikující buddhisty nejsou mumifikovaní mniši mrtví, ale jsou v hlubokém meditativním stavu známém jako “tukdam”.
