Po čase Zagorová opět zpívala v Ostravě a do rodné vesnice ji vezl Petr Rezek. „Stromy, které sázel náš tatínek, vyrostly do obrovské výšky. Jejich holé kmeny byly úplně jiné. A najednou jsem si všimla ve vysoké trávě sedět barevného trpaslíka. Tento pohled už nadobro uzavřel mou dětskou kapitolu. Jak naivně si člověk myslí, že někde zanechá svou stopu navěky,“ zamyslela se a po chvíli v odhalování svého nitra pokračovala.
„Večer na koncertě jsem na to při písničce Studánko stříbrná myslela velmi intenzivně. Zpívám o tom, jak se mi někdy sní, že jsem opět holčička s copy, proletím naší brankou a zamířím do lesa, který jsme měli kousek za domem. Dojalo mě to až k slzám. Nebylo to na jevišti vůbec příjemné, už bych to nechtěla nikdy zažít,“ doplnila tehdy.
Rozhodnutí, které si vyčítala
A kdy Hana Zagorová Ostravsko vlastně opustila? Někdy v polovině osmdesátých let se ve víru obrovské popularity a zaneprázdněnosti ujala smělého kroku. Spolu se sestrou Evelyn rodičům navrhli, aby se přestěhovali do Prahy. „Chtěli jsme je mít blíže. Zaskočilo je to, tak jsem si řekla, že je nebudu nutit. Nejprve začali chodit na víkend, později na celý týden. Potom si stále více sami uvědomovali, že na dům v Petřkovicích už nestačí. Když ho prodali a přestěhovali se, byla jsem přešťastná.“
Po čase přišlo bolestné procitnutí. „Myslím, že vykořeněním z místa, které milovali, se život mých rodičů výrazně zkrátil. V Praze neměli své přátele, nejvíc chyběli mé společenské mamince,“ vyznala se zpěvačka z toho, co si vyčítala do konce života. „Oba zemřeli v půlročním intervalu po sobě, máma jako sedmdesátiletá, táta měl o dva roky víc. Ztráta rodičů zůstane pro mě nezhojená rána. Myslím na ně každý den, jejich fotografii mám i v ložnici.“
U rodičů na Vyšehradě
Mámu a tátu pohřbila Hana Zagorová nejprve na chalupě, kterou jim koupila v přírodní oblasti Kokořínsko. Ale před šesti lety investovala do hrobového místa na pražském hřbitově Vyšehrad, který měla nedaleko svého bydliště v Podolí. „Rodiče jsem dala přemístit sem. Předpokládám, že u nich jednou skončím i já,“ oznámila jednou bez okolků.
Článek pokračuje na další straně
V období, kdy vyřkla tato slova, měla zpěvačka patnáct koncertů měsíčně a jistě netušila, že její čas se neúprosně krátí. Tak jako rodiče, nakonec i ji zlomila psychika. Fakt, že po onemocnění kovid nemohla koncertovat, Hanu Zagorovou doslova zlikvidoval. „Je mi velmi líto ztracených životů. Všichni máme pocit, že nám někdo vzal čas a vůbec život. Je mi z toho velmi úzce,“ konstatovala v jednom z posledních vyjádření na adresu nepříjemného lockdownu.
Zpěvačka skonala jedenáct dní před svými sedmdesátými šestými narozeninami. Urnu s jejím popelem uloží k rodičům do hrobu, kde už svítí i její jméno.
