Článek pokračuje na další straně
Vila na kopci, ve které šťastná rodina zažívala, dnes už romantické představy nevzbuzuje. Nemovitost byla kdysi pýchou vesnice, ale v polovině osmdesátých let ji manželé Zagorovi prodali. „První majitelé byli mladí manželé, kteří to tady ještě udržovali. Pak už to byla pohroma,“ vypočítává souseda. „Další majitel byl kriminálník, skončil ve vězení. Když zemřel, něco vyvedl i jeho syn a putoval za mříže také. Nyní dům pronajímá, ale kdo jsou ti lidé, netuším,“ krčí rameny.
Pan Zagora byl kdysi pyšný na udržovanou zahradu plnou květin, okrasných skalek, stromů, zeleninových záhonů a vždy pedantně posečený trávník. Dnes by zaplakal. Stromy, které kdysi zasadil na počest svých dcer, rostou nadivoko nebo leží na zemi. O okrasné zahradě nemůže být ani řeči. Kolem vily roste vysoká tráva. Letecký záběr také ukazuje, že na pozemku vegetuje několik vraků aut.
Nechtěla si kazit vzpomínky
Hana Zagorová už jako mladá ostravská zpěvačka říkala, že se nerada vrací do minulosti a žije přítomností. I to byl důvod, proč mohl vzniknout dojem, že na Petřkovicích zanevřela. „Z domu jsem vyletěla jako sedmnáctiletá a všechny obrazy si chci uchovat tak kouzelné, jak je mám ve vzpomínkách. Naše vila něčím každého přitahovala. To vím stoprocentně. Proto jsem vůbec necítila potřebu běhat za dětmi a prosit je o kamarádství. Se mnou as mou sestrou se chtěli kamarádit všichni. Výborné bylo, že rodiče nás vůbec nenutili uklízet. Prý se ještě v životě nauklízíme dost. Raději byli, když jsme létali po venku,“ řekla.
Na dvoře měli Zagorovi hotový zvěřinec. „Holubi, nutrie, dva psy, kočku, králíky i želvu. Byla jsem vychovávána ke všemu, co je živé a hezké. Bylo to tak krásné a romantické. Mou neporušenou vzpomínkou je i maminka v kuchyni, která vaří nějakou dobrotu a píská si při tom. Dodnes cítím vůni košíku na verandě, který byl vždy plný dobrot, které se nám urodily v zahradě. Ale tuto kapitolu jsem si v hlavě uzavřela a myslím, že žádná nová vzpomínka nemůže přebít tento ideál,“ vysvětlila a po chvíli přece jen přiznala, že v minulosti neodolala. Pokusila se vrátit v čase. „Asi jsem si myslela, že když se podívám na svůj milovaný rodný dům, najdu tam všechno v nezměněné podobě.“
Trpký návrat domů
Jednou, když Hana koncertovala v Ostravě, autem zaběhla do Petřkovic. Spatřila vrchní část jejich někdejšího domu, ale byl to podle ní „velmi pochmurný pocit“. „Jako v psycho filmu. Ani jsem nezastavila. Připadal mi strašně opuštěný a smutný. Šla jsem dál a tam, kde byla obecní škola, ve které jsem jako žákyně 5. B. stála ve žlutých šatech poprvé na jevišti, je nyní nějaké obchodní středisko. Je to stále pěkná vesnice, ale už úplně jiná,“ zavzpomínala si s nostalgií.
Článek pokračuje na další straně
