Ale když jsem se podívala na ten malý uzlíček, moje priority a hodnoty se v ten moment zcela změnily. Já ti však i přes toto všechno chci poděkovat za to, že si nás nechal a odešel si. Oba teď víme, že by to jednoho dne přišlo tak či tak a pro mě či pro ni je mnohem lepší, že se tak již stalo. Nedovolil si jí, aby tě poznala a také si ji ušetřil té bolesti, aby tě viděla odcházet. Chtěla bych ti však poděkovat ještě za něco.
Děkuji ti za to, že nyní skutečně vím, co je důležité. Že to není alkohol a preflámované večírky, ale je to ona. Nic na světě není krásnější a dokonalejší než moje dcerka. Děkuji každý den, že mohu v noci raději vstávat k ní, než kvůli tomu, že mi je z alkoholu špatně. Raději budu nevyspalá kvůli ní, než kvůli bezvýznamným večírkem, když jsme nešli ani spát. Nakonec, nač by nám dvěma byl někdo, jako jsi ty? Vlastně vůbec na nic.“
