Princezno zvedni hlavu, padá Ti korunka!

Léčba probíhá úspěšně, chemoterapie mi můžou dávat jednu za druhou. Zjistila jsem, že je to vlastně super, jelikož po seznámení se s ostaními (a že nás tu je!) k nemoci, přistupujete, že vám nic není a chodíte jen na nějaké terapie, kde si s vámi každý povídá. Jsou tu muži, ženy různého věku. Člověk se dozví spousty příběhů. Pokud váš krevní obraz vždy bude dobrý, jedeme další chemo. Pokud ne, musíme čekat týden, až se „zklidní“, o to déle čekání a vše by bylo špatně. Prakticky řečeno, tělo chemo nebere, takže nejde léčba dle představ, nebo vůbec. Díky bohu za tu cestu, i když trnitou. Dala mi toho moc, nejen dala i vzala. Ztratila jsem kamarády, přátelé zůstali. Poznala jací lidé jsou. Ztratila přítelkyni, ale našla přítele. Zkrátka časem vám dojde, že vše se děje, tak jak má a z určitého důvodu. Někdy nás ten život, posouvá dál kopanci. Mohla jsem oslavit svoje 25. narozeniny. ŽIJU!