Téma smrti je třeba v životě detraumatizovat, říká Tomáš Klus, jak se dokázal vyrovnat s odchodem otce a malé sestry.
Podařilo se mu vyhrát Zlatého slavíka v Česku, i když přiznává, že není vynikající hudebník. Jeho koncerty jsou vyprodané nejen kvůli písním, které vytváří. Oslovuje fanoušky svými vlastními názory na život a nemá problém s nimi diskutovat. „Nic takového jako sláva neexistuje. Je to jen reflektor, který mohu použít k pomoci ostatním. Například přijdu do nějakého hospice a jsem tam celý den. To dává mnohem větší smysl, než když jsou lidé do mě blázniví a křičí mé jméno. To nepotřebuji,“ přiznal český zpěvák TOMÁŠ KLUS (37) v exkluzivním rozhovoru s Erikem Kollárikem. Během našeho setkání před koncertem v Pezinku působil vyrovnaně, klidně a bez problémů komentoval své životní bolesti.
Když zmiňujete přírodu, nenávidíte Tatry, když tam zemřel váš otec?
Loni jsme byli se strýcem přesně tam, kde zemřel můj otec. Bylo to pro mě velmi silné, ale miluji Tatry. To jsem zdědil po svém otci. Chodil tam vždy, když musel řešit něco příjemného nebo nepříjemného. Bydleli jsme v Třinci a je to dvě hodiny odtud. Často nás bral s sebou, takže když jedeme hrát do Popradu, jsem zpátky v dětství.
Bylo vám sotva deset let, když zemřel. Jaký jste z toho měl tehdy pocit?