Dvaašedesátiletá Alena seděla pod stromem a pozorovala svého manžela Vladimíra, který pracoval na zahradě. Často ji trápil vysoký krevní tlak a potřebovala klid a čerstvý vzduch. Nervozita jí však škodila – kdyby se rozrušila, mohla by skončit v nemocnici.Když šli kolem sousedé, pozdravila je a oni se zastavili na čaj. Po chvíli si s Vladem povídali a Alena začala být neklidná. Zdálo se jí, že Vlado marní čas, přestože na zahradě bylo ještě hodně práce. Sousedé se ho však zastali: „Nechte ho odpočívat, už není mladý. On si taky potřebuje odpočinout, aby nebyl moc unavený“.
