Když mu bylo pět let, jeho matka se zamilovala do nového muže, vdala se za něj a narodila se jí dcera – Patrikova nevlastní sestra. A zcela nečekaně se rozhodla, že syna nechá ve starosti své sestry Františky. Důvod? Otčím o něj nestál.
Teta se tak stala jeho hlavní oporou – a hlavně zachránkyní. Bez ní by tehdy nejspíš skončil v dětském domově.
„Nikdy jsem to nebral jako něco divného. Prostě jsme jen spali každý jinde,“ vzpomínal v pořadu. „Máma měla svůj život s novou rodinou a já svůj s tetou. A já byl vlastně spokojený. Teta mě rozmazlovala, nic mi nechybělo.“
A i když mu „maminkovskou“ lásku dávala především teta, Patrik matku nikdy nezatratil. Vždy jí říkal mámo.🌍 Kdo byl jeho otec? Jen slovo: Francouz
O svém biologickém otci dlouho nevěděl prakticky nic. Jen to, že byl Francouz. A že po něm zdědil tmavší pleť, která mu ale v dětství přinesla spíš trápení než obdiv.
„Děti jsou ostré. Takže jsem byl cikán, Turek, Arab, Žid… prostě všechno, co někomu přišlo trochu exotické,“ popsal s odstupem.
Až ve dvaceti letech mu matka konečně řekla pravdu:
Seznámili se v Paříži, kde studovala koncem 60. let. On byl o patnáct let starší, vzdělaný muž, který tam vyučoval. Jejich vztah ale neměl šanci pokračovat. Ještě předtím, než se mohl o svého syna vůbec zajímat, zemřel při autonehodě.
Patrik tak svého otce nikdy nepoznal – a ani později nevyhledal jeho příbuzné. Přesto si k Francii vytvořil silný vztah a francouzštinu odešel studovat sám.👨👩👦 Strach založit vlastní rodinu?
Absence otce v dětství se podle něj možná promítla i do jeho dospělého života. Dlouho váhal, jestli chce mít vůbec děti.
