Přiznal, že nějaké kusé zprávy o střelbě opravdu zaslechl – už během odpoledne. Jenže… nevěnoval jim dostatečnou pozornost.
„Zabral jsem se do diskuse se svými zaměstnanci,“ vysvětloval. Podle něj tak nedocenil dramatický vývoj situace, který mezitím probíhal jen pár ulic dál.
Ačkoliv se tedy z ministerského večírku nakonec na mimořádné jednání vlády odebral – údajně v devět večer –, do úřadu se později vrátil zpátky. Ano, čteš správně. A setrval tam až do půl čtvrté ráno.
Zpět na večírek, kde se dál slavilo
Sám ministr popsal atmosféru druhé části večera: třicet až čtyřicet lidí, hudba z mobilů a reproduktorů, přátelská konverzace… zkrátka „čekání do rána“, dalo by se říct. Do toho se podle ministra prolínaly i debaty o událostech na Palachově náměstí.
„Ukazovali mi, že jeli kolem Filozofické fakulty… Mluvili jsme o tom,“ uvedl.
Těžko říct, jak si tuto scénu představoval veřejnost, ale dojem z toho rozhodně není takový, jaký by vysoce postavený politik v takové situaci asi rád vyvolal.Proč tedy tvrdil něco jiného?
Dosud Jurečka opakoval, že „informace v reálném čase“ neměl. Jenže časová osa, kterou sám popsal, působí spíš jako zmatené omlouvání než jasné vysvětlení.
Tvrdí například:
- že zprávu o svolání mimořádné vlády dostal v 17:00
- že si ji přečetl až v 18:26
- a že hned začal reagovat na sociálních sítích
Jenže zároveň připouští, že drobné informace slyšel už po šestnácté hodině. A že se na večírek po jednání vlády zase vrátil.
Není tedy divu, že veřejnost i opozice se ptají: Kde je pravda?
