Po absolvování taneční konzervatoře Duncan Centre se rozhodla rozšířit své obzory a nastoupila na DAMU, kde vystudovala katedru alternativního a loutkového divadla. Tam se naučila vnímat herectví jako něco hlubšího než jen předávání textu – jako možnost hledat nové způsoby, jak vyprávět příběhy a předávat emoce.
První filmovou příležitost dostala Johana v roce 2014 ve snímku Místa, kde nejen hrála, ale také nazpívala titulní píseň. Tím ukázala, že kromě herectví zvládá i zpěv na profesionální úrovni.
Divadlo jako srdcová záležitost
Velkou část své kariéry spojila Johana s Divadlem Na zábradlí, které považuje za svůj druhý domov. V tamním souboru působí už řadu let a podle jejích slov jí práce v tomto prostředí dává hluboký smysl.
„Jsem pyšná na to, že můžu dělat divadlo, které není povrchní a které mě opravdu baví. Každý okamžik, kdy překonám svůj strach a můžu si svobodně hrát, pro mě něco znamená,“ uvedla herečka na webu divadla. Představení, ve kterých účinkuje, bývají dlouhodobě vyprodaná a diváci oceňují její schopnost zcela splynout s postavou, ať už hraje křehkou duši nebo výraznou osobnost.
Úspěch před kamerou: od Studny po Polabí
Zlom v její filmové a televizní kariéře přišel s minisérií Studna, kde ztvárnila postavu Marie, přezdívané Máňa. Role pro ni byla obrovskou výzvou – nejen po herecké stránce, ale i fyzicky. „Hraju tam osmnáctiletou i padesátiletou ženu. Hodně jsem přemýšlela nad tím, jak se mění tělo i pohyb s věkem,“ prozradila Johana pro TV Nova. Její výkon byl kritikou i diváky hodnocen jako mimořádně autentický a citlivý.
Na úspěch navázala dalším výrazným projektem – seriálem Polabí, kde se objevuje po boku Saši Rašilova v roli policistky a manželky. Zde ukazuje jinou, silnější stránku své herecké osobnosti a potvrzuje, že zvládne jak dramatické, tak civilní role.
