V 60. letech se stalo populárním chození do kina, kde se promítaly filmy československé nové vlny, které měly vysokou úroveň a byly oceňovány i na zahraničních festivalech.
Rozhlas po drátě byl běžnou součástí domácností, kde se poslouchaly pořady jako Hajaja pro děti nebo rozhlasové hry. Televize se sledovala jen večer, a to na Večerníčka, zprávy a večerní programy. Přes den se děti stále hrály venku, sbíraly a vyměňovaly céčka. Po roce 1989 se však vše začalo rychle měnit, zejména ve velkých městech, a s tím i způsob trávení volného času.
