V Praze se už v osmdesátých letech objevily i první „čínské“ restaurace, kde se servírovaly upravené asijské pokrmy – samozřejmě v mezích dostupných surovin. Pro mnohé návštěvníky to byl první kontakt s exotikou.
Domácí pochoutky a konzervy
Jiná kapitola byla jídla, která si lidé připravovali doma nebo kupovali v lahůdkách. Hodně populární byl aspik – vejce, šunka a zelenina zalité v rosolu. Prodával se zabalený v papíře a byl běžnou součástí slavnostních stolů.
Rybí závitky, známé jako uzenáče, si lidé nosili domů na večeři nebo jako chuťovku. A kdo vyrazil na čundr, do kempu nebo na tábor, ten často sáhl po lančmítu.
Závěrem
Jídla z dob totality dnes vyvolávají smíšené pocity – někdo si je připomíná s nostalgií, jiný s úlevou, že jsou pryč. Přesto nelze popřít, že k té době neodmyslitelně patřila. Ať už šlo o smaženku z bufetu, mléčný koktejl z „mlíčňáku“ nebo plátek masa s broskví, byla to součást každodenního života, která dnes působí možná úsměvně, ale má své kouzlo.
Wikimedia Commons/Raimond Spekking / CC BY-SA 4.0
