Život za zdmi věznice se za téměř čtyři desetiletí stal jeho každodenní realitou. Kdyby nyní vyšel ven jen s igelitkou, bez jakéhokoli doprovodu, pravděpodobně by se ani nedokázal dostat na nejbližší autobusovou zastávku.
„Takový člověk vůbec netuší, jak funguje dnešní svět,“ vysvětluje Gabriela Slováková, ředitelka Probační a mediační služby. „Nezná elektronické jízdenky, nikdy neslyšel o vyhledávání spojů v mobilu, nerozumí novým typům bankovních služeb ani tomu, jak dnes vypadá město, z něhož před desítkami let odešel.“
Po tak dlouhém trestu ztrácí lidé běžné návyky, které považujeme za samozřejmé – umění hospodařit s časem, rozhodovat se samostatně, řešit jednoduché záležitosti na úřadech. „Ve věznici mají jasně daný režim: někdo jim řekne, kdy vstát, kdy jít jíst, kdy pracovat. V civilu se musejí postarat o všechno sami,“ doplňuje Slováková.Podmínky návratu: zkušební doba a pomoc odborníků
Okresní soud zároveň rozhodl, že pokud bude Vocásek propuštěn, bude muset po dobu sedmi let plnit podmínky zkušební doby. Zároveň by měl nejprve pobývat v takzvaném probačním domě – zařízení, kde se lidé po dlouhých trestech učí znovu začlenit do běžného života.
Probační dům, který se nachází v jižních Čechách, je nenápadná budova s kapacitou šestnácti míst. Během půlročního pobytu se tam propuštění učí praktickým dovednostem: jak si hledat práci, jednat s úřady, hospodařit s penězi, ale i jak řešit dluhy nebo konfliktní situace. Součástí programu je přísný zákaz alkoholu a drog a také pravidelná účast na resocializačních aktivitách.
Podle Slovákové je tato forma podpory velmi důležitá. „Pomáhá lidem po dlouhém vězení zvládnout návrat do reality a snižuje riziko, že by se znovu dostali do problémů,“ říká. Bohužel v Česku existuje jen jeden takový dům a jeho kapacita je omezená.Návrat do společnosti není jednoduchý
Podle odborníků bývá největší překážkou propuštěných vězňů nejen technická stránka života – třeba to, že neumějí používat bankomat nebo chytrý telefon – ale také sociální izolace. Mnozí po dlouhé době za mřížemi nemají kam jít, chybí jim stabilní bydlení a často se ocitají bez podpory rodiny či přátel.
