Ženy byly na porodní proces samy, bez jakékoliv emocionální či fyzické podpory. Miminka byla po porodu okamžitě předávána zdravotnickému personálu, zatímco matky zůstávaly osamocené v nemocničních pokojích, které postrádaly jakékoliv soukromí.
Porodní sály, známé jako „hekárny“, kde ženy trávily první fázi porodu, byly místem, na které mnohé vzpomínají s hořkostí. Nejenže zde chyběla podpora, ale často se setkávaly i s necitlivým přístupem personálu. Například paní Ivana vzpomíná, jak sestry křičely na ženy, které příliš vzdychaly. Jiná žena, Ludmila, sdílela příběh své matky, která byla pokárána za to, že jí plodová voda odtekla mimo postel, a byla nucena si to sama uklidit.
Bolest jako slabost a separace od dítěte
Bolest při porodu byla tehdy považována za projev slabosti. Podle tehdejších sovětských vědeckých teorií byla bolest při porodu označována za „výplod sugesce“ a ženy byly nabádány, aby ji ignorovaly. Psychická pohoda rodiček nebyla brána v potaz, a porod byl vnímán jako něco, co je třeba jednoduše vydržet.
Po porodu byly děti okamžitě odebrány a umístěny do péče zdravotníků. Matky měly své děti u sebe jen na krátké chvíle během kojení, a i to bylo striktně regulováno. Eva, narozená v roce 1978, vzpomíná, jak její matka dostala vynadáno za to, že ji rozbalila, aby se na ni mohla podívat. Tento přístup nejenže narušoval vazbu mezi matkou a dítětem, ale také negativně ovlivňoval kojení a psychickou pohodu žen.
Návrat do práce a tlak na vzhled
Po návratu z porodnice čelily ženy dalším výzvám. Socialistická ideologie kladla důraz na to, aby ženy co nejrychleji zapomněly na porod a vrátily se do pracovního procesu. Deprese, úzkosti nebo poporodní blues nebyly uznávány jako reálné problémy. Naopak, ženy byly povzbuzovány k tomu, aby se co nejdříve vrátily k fyzickému cvičení, a to nikoliv z důvodu zdravotní péče, ale kvůli tlaku na jejich vzhled.
Dobová literatura, jako například kniha „Naše dítě“, zdůrazňovala, že správná socialistická žena musí být vždy upravená a přitažlivá. Vydání z roku 1963 dokonce tvrdilo, že „svislé břicho není zaviněno porodem, nýbrž vaší nedbalostí“. Tento tlak na vzhled a rychlý návrat do práce byl doprovázen vznikem jeslí, včetně týdenních, které podporovaly separaci dětí od matek.
