Kapela hrála precizně, zpěvák Dan Reynolds do svého výkonu vložil maximum, a světelné i vizuální efekty byly promyšlené a působivé (i když některé se trochu ztrácely v denním světle). Repertoár byl vyvážený – zazněly jak známé hity, tak i nové písně z aktuální desky. Z pohledu kapely nebylo co vytknout. A právě proto je mi to možná líto ještě víc. Imagine Dragons si zasloužili víc. A vlastně i my, jako publikum, jsme si zasloužili víc.Změna v přístupu k živým koncertům?
Možná se dnes na koncerty chodí jinak. Možná jsme si odvykli být součástí něčeho většího než jen sebe sama. Ale když se na jednom místě sejde desetitisíce lidí a zazní jednoduchý popěvek „oh-oh“, mělo by to být jako přívalová vlna, která vás zvedne nad zem a nenechá vydechnout. Tady to však byla jen ozvěna v jeskyni – něco, co se ztrácí a rozplývá. A s tím mizí i to, co dělá z koncertu nezapomenutelný zážitek.
Závěr: Chybějící lidský proud
Nejde jen o talent kapely nebo o efekty, ale o ten lidský proud, který obvykle spojuje pódium a publikum v jednu tepající masu. Tentokrát se však tento proud někam vytratil. A to je škoda – nejen pro kapelu, ale i pro nás, diváky.
