Pokud má nájemník přímou smlouvu s majitelem, je v lepší situaci, ale stále záleží na dlouhodobě udržitelných vztazích. I v těchto případech jsou nájemníci vystaveni strachu z možného zvýšení nájemného nebo ukončení nájemního vztahu. Podle ministerské analýzy měl každý pátý nájemník s krátkodobou smlouvou obavy ze ztráty bydlení.
Ministerské návrhy na omezení řetězení krátkodobých smluv zahrnovaly možnost uzavřít smlouvu na dobu kratší než tři roky nejvýše dvakrát za sebou. Následující smlouva by musela být minimálně na tři roky nebo na dobu neurčitou. Vedle zlepšení postavení nájemníka se myslelo i na posílení možností majitele vůči nesolidním nájemníkům, například zavedením rozkazu k vyklizení bytu.
Bohužel, z návrhů vedoucích k rovnocennějšímu postavení nájemníka a majitele se do zákona o podpoře bydlení dostal pouze rozkaz k vyklizení bytu, který posiluje postavení majitelů. Hlavní problém krátkodobých řetězených smluv zůstal neřešen. Pokud politici nenajdou odvahu k řešení, nelze očekávat zlepšení situace v oblasti nájmů. Ignorování tohoto stavu je nepochopitelné, zejména pokud má být nájemní bydlení jedním z hlavních řešení bytové situace pro budoucí generace.
