Od určitého věku, který mimochodem nikdo přesně nedefinoval, se ženám často podsouvá, že by měly přestat nosit určité oblečení. Minisukně, šortky, obepnutá trička – to vše je prý tabu. Ale co muži? Kdy naposledy někdo řešil, zda by starší pán měl nosit slipové plavky nebo tričko, které odhaluje jeho břicho? Odpověď je jednoduchá: téměř nikdy. Muži nejsou pod takovým drobnohledem jako ženy. A to je problém.
Plavky jsou obzvlášť citlivé téma. Na pláži, u bazénu nebo u rybníka se totiž neschová téměř nic. Ať už si vyberete jednodílné nebo dvoudílné plavky, vaše tělo je vystaveno pohledům ostatních. Rozdíl mezi těmito dvěma typy plavek je vlastně jen v tom, zda je břicho zakryté nebo ne. A právě břicho – ta střední část těla – se zdá být pro mnoho lidí největším problémem. Proč? Je snad břicho na lidském těle tou nejvíce pobuřující částí?
Nedávno jsem narazil na příspěvek na sociálních sítích, který mě přiměl se nad tímto tématem zamyslet. Na fotografii byla starší žena, údajně 72letá, která se procházela po pláži ve dvoudílných plavkách. Byla to úplně normální žena – volná kůže na pažích, povislá prsa, zavalitý pas. Vypadala spokojeně, užívala si slunce a písek pod nohama. Ale autor příspěvku, anonymní muž, se cítil pohoršen. Ve svém komentáři ji kritizoval za „nevhodnost“ jejího oděvu vzhledem k věku a doporučil jí jednodílné plavky. Sám se ovšem nepochlubil žádnou fotografií svého těla, aby ukázal, jak by podle něj mělo vypadat „vhodné“ tělo pro pláž.
Tento příběh mě přivedl k otázce: proč máme potřebu hodnotit těla ostatních? A proč se to týká především žen? Starší muži s břichem nebo v těsných plavkách nejsou tak často terčem kritiky. Ale u žen je to jinak. Zdá se, že pohled na starší ženské tělo je pro některé lidi nepříjemný. Možná proto, že nám připomíná, co nás všechny čeká. Stárnutí je přirozené, ale společnost se ho snaží skrývat. Jako bychom se báli pravdy o lidském těle.
