Umí také napodobit kočičku a další zvířata, i když jejich výslovnost je zatím složitější. Když ho něco bolí, říká „boooííí“ nebo „aauuu“. Maminku, babičku i dědečka už umí zavolat, ale tatínek si na své oslovení ještě musí počkat.
Rodina se Martínkovi intenzivně věnuje. Pravidelně s ním cvičí a dělají vše pro to, aby se jeho stav neustále zlepšoval. Velkou radost mu dělá i jeho starší sestra Emička, se kterou si často hrají. „Někdy se tak rozdovádí, že přes jeho radostné výskání ani neslyšíme. Z televize hrají veselé dětské písničky, děti v krojích tančí, Emička před televizí také, a Martínek je ve svém živlu,“ popisuje s dojetím jeho otec.
Příběh Martínka je důkazem, že společná solidarita a podpora mohou změnit život. Díky obrovské vlně pomoci má Martínek šanci na lepší budoucnost a jeho rodina věří, že jeho pokroky budou pokračovat i nadále.
