Co se týče psacích potřeb, plnicí pera hrála klíčovou roli. Přechod od pera k propisce, tzv. „číně“, byl významný moment. Tenká propiska nedělala kaňky a skvrny, což ji činilo velmi žádanou.
Jednou z nezapomenutelných školních potřeb bylo bílé lepidlo známé jako klovatina. Dodávalo se v plastovém kelímku s malým štětečkem a ředilo se vodou. S klovatinou se dalo přilepit téměř vše, od papíru po drobné předměty, a kdo ji měl, měl jistotu, že jeho výtvory budou držet pohromadě.
Každý školák měl také jídelní lístek na obědy. Lístky se kupovaly na celý měsíc a každý den se z něj odstřihl lístek s aktuálním datem. Ztráta lístku byla velkou nepříjemností, protože bez něj nebylo možné oběd získat. Tento systém vyžadoval od dětí i jejich rodičů pečlivost a disciplínu.
