Neváhala ani chviličku.Předtím než se rozhodli se vzít, spolu randili asi rok a půl. Setkali se v denním centru pro lidi s Downovým syndromem. “Byla jsem v šoku, když mne Tommy požádal o ruku, ale nemusela jsem nad tím dlouho váhat,” říká Maryanne. Jako každá holka, i ona od dětství snila o velké bílé svatbě, a tak se jí to její nejbližší snažili splnit.Tento pár trpí Downovým syndromem a kvůli jejich chorobě byli zesměšňování a lidé je nepříjemně komentovali, kteří by se radši měli zamyslet nad sebou než, soudit ostatní.Naštěstí ve svých blízkých měli oporu, a tak všechny nepříjemnosti překonali.Nakonec si ale prosadili to své a vzali se. Pár naštěstí měl – a dodnes má – oporu v Maryannině sestře a také v jejím manželovi. Dokonce bydlí v baráčku vedle nich, aby jim byli na dosah ruky, kdyby někdy potřebovali pomoc. Kromě toho, že pomáhají manželům s Downovým syndromem, se zaměřují i na pomoc dalším lidem se stejným postižením a také jejich rodičům.“Někdo se možná bojí dětí nebo vnoučat s Downovým syndromem, ale právě Maryanne a Tommy mohou být příkladem, že se i s tím dá žít,” říká paní Newtonová, Maryannina sestra. Pár se ale denně setkává s nepochopením. Když se vedou po ulici za ruce, lidé na ně zírají. Myslí si, že někdo jako oni nemůže zažívat lásku. Na druhou stranu se najde samozřejmě mnoho pozitivních reakcí, kdy jim lidé fandí.Jejich manželství je krásným důkazem, toho že i dva lidé s takovou chorobou se dokážou milovat a být šťastní. Spousta lidí se tuto lásku snaží pochopit, ale v podstatě není co chápat.
Další články
