Jednou z mála možností jak získat kvalitnější čokoládu, byl nákup v síti prodejen Tuzex. Tam se daly koupit například originální švýcarské čokolády za 2 tuzexové bony nebo tehdy vzácná Kinder vajíčka s překvapením za půl bonu. Tuzexové bony však nebyly pro většinu lidí snadno dostupné.Běžní Češi tak měli k dispozici hlavně tuzemské čokolády v různých variantách, které se lišily především obalem. Oblíbená byla například Kofila, mléčná čokoláda s kávovou příchutí, která stála kolem 2,50 Kčs. Na vánoce se často dávaly domácí kolekce pro děti. Na trhu byla také různá tzv. čokoládová, nugátová nebo arašídová pochoutka, která se za socialismu vydávala za čokoládu, přestože to byla spíše náhražka z levnějších surovin.Známá značka Diana, jejíž historie sahá až do 19. století, patřila k nejpopulárnějším čokoládovým výrobkům za první republiky i socialismu. Vyráběla ji továrna v Děčíně, která před válkou zaměstnávala 800 lidí a patřila k největším výrobcům čokolády v Československu. Za socialismu ji pohltily Čokoládovny a časem se výroba pod značkou Diana utlumila.Kvalita a rozmanitost čokolády za socialismu tedy byla nižší než dnes. Kvůli centrálnímu plánování a obtížnější dostupnosti surovin byla nabídka omezenější a lidé si na opravdu dobrou čokoládu často museli počkat až na Vánoce nebo ji sehnat přes známé v Tuzexu. Nostalgii po některých tehdejších značkách a produktech však u mnohých pamětníků najdeme dodnes.
