Kdybychom si nemohli vzpomenout na žádnou jinou postavu, kterou ztvárnil, tak na doktora Štrosmajera zkrátka nezapomeneme, stejně jako na feldkuráta Katze nebo Petra Voka. Nikdy také nezestárnou jeho výkony v komediích, jako byl film Já už budu hodný, dědečku. Jeho život ale komedii příliš nepřipomínal. Miloš Kopecký si dokonce prošel i koncentračním táborem a smrtí maminky.
Živnost, nebo žena
Budoucí legenda českého herectví Miloš Kopecký se narodil 22. srpna 1922 do smíšeného manželství, jeho maminka Marta, modelka a kloboučnice, měla židovský původ. Sedmnáct let poté vypukla druhá světová válka a jak Židé, tak i jejich potomci se museli oprávněně bát o život. Otec Miloše Vladimír Kopecký v té době navíc udělal krok, který mu syn nikdy v životě neodpustil. Dal totiž přednost své kožešnické živnosti, kterou by jako manžel Židovky musel patrně zavřít, a s Martou se na svoji vlastní žádost nechal rozvést.
Rozvod jako rozsudek smrti
Jak později vzpomínal Miloš Kopecký, otcovo rozhodnutí pro maminku znamenalo prakticky rozsudek smrti. Byla deportována do koncentračního tábora, z něhož se už nikdy nevrátila. Nebýt rozvodu, zůstala by patrně v Terezíně, kde byla naděje na přežití. Ta ale skončila, když Martu Kopeckou převezli do Osvětimi. Miloš nikdy nezapomněl na okamžiky, kdy jí vyprovázel na její poslední cestě z domova k transportu. Jak by to bývalo dopadlo, kdyby se otec rozhodl místo živnosti chránit svoji manželku? To se dnes už nikdo nedozví.
Alkoholem proti strachu
Jako dítě s položidovským původem neměl za války svůj osud jistý ani sám Miloš Kopecký. Obavy z každého dalšího dne proto zaháněl tak, jak bylo jeho povaze blízké, tedy poměrně bujarým životem. Před deportací do pracovního tábora se nakonec přece jen neschoval. V srpnu 1944 došlo i na něj a ocitl se v pracovním táboře v Bystřici na Benešovsku, odkud jej vysvobodil až konec války v květnu následujícího roku.
