Ačkoliv časem přichází nevyhnutelná rozloučení, existuje nádherná myšlenka, že prarodiče nikdy neumírají, stávají se pouze neviditelnými. Tento dojemný příběh, který může působit jako pohádka či utěšující myšlenka, nese hlubší pravdu. Když nám prarodiče odejdou, může se zdát, že jsme ztratili část sebe samých. Ale pokud se zamyslíme nad tím, jaký vliv měli na náš život, brzy pochopíme, že jejich duch v nás stále žije. Vzpomínky na společně prožité chvíle, rady, které nám dali, a lásku, kterou nám projevovali, nosíme v srdci jako neviditelné dědictví. Toto dědictví se projevuje v našich hodnotách, způsobu myšlení a dokonce v maličkostech, jako je způsob, jakým se smějeme, vaříme oblíbené jídlo nebo vyprávíme příběhy. Prarodiče se mohou stát neviditelnými, ale jejich odkaz je hmatatelný a trvalý. Je důležité, aby se tento odkaz uchovával a předával dalším generacím. Rodiče by měli s dětmi otevřeně mluvit o ztrátě prarodičů a pomoci jim pochopit, že i když jsou naši milovaní pryč, jejich vliv a láska zůstávají s námi.
