„Fuj, ty zase smrdíš!“ aneb Péče o seniory v domovech důchodců v mnohém selhává

Tento případ není ojedinělý a odhaluje bolestivé nedostatky v systému, které se nás mohou dotknout všechny, ať už přímo nebo prostřednictvím našich blízkých.Tykání, nadávání, opovržení a v krajním případě i fyzické násilí. Není to nic, s čím byste se v domovech pro seniory nemohli setkat. Větami jako: „Zase ses posral!“ nebo „Fuj, ty smrdíš!“ neponižují klienty pouze ve Slunečnici. Zažil jsem to vícekrát, a i proto jsem raději z (a)sociálních služeb nakonec odešel. Viděl jsem, jak pečovatelka udeřila nespolupracující klientku, zažil jsem pána po mrtvici ponechaného bez pomoci. V jednom domově byla otřesná hygiena a kradlo se tam jídlo, v jiném se vyskytoval apatický personál, v dalším zase nevěnovali dostatečnou péči proleženinám, pročež několik klientů mělo v hýždích smradlavou díru jak vrata. Senioři jsou nedostatečně vyživováni, jejich pitný režim je zanedbáván. To ale není to nejhorší. Nejhorší je, že strádají duševně. Nikdo jim nenaslouchá, nikdo si s nimi nepovídá, nikdo o ně nejeví zájem. Není čas, co kdyby si náhodou začali moc vymýšlet, že? Příbuzní je nenavštěvují často, mají přece moc práce. Když tak se staví na chvíli s trsem banánů, nebo jen pro peníze. Chudáci důchodci si tak mnohdy přijdou úplně zbyteční a bohužel tomu tak i je. A to je pro ně mnohem větší utrpení, než když jim někdo nedá pořádně najíst, nebo se k nim chová neuctivě. Stáří by mělo být obdobím zaslouženého odpočinku a respektu, ale realita je často krutá. Nemoci, bolest a izolace jsou častými společníky starých lidí. Pro mnohé z nich je přestěhování do domova důchodců nevyhnutelné, a to by mělo znamenat zajištění péče a bezpečí. Bohužel, jak ukázala zkušenost z Domova Slunečnice a dalších zařízení, tomu tak vždy není. Systémové chyby a selhání nejsou pouze výjimečnými případy, ale mohou být každodenní realitou. Noví pracovníci s ideály o lepší péči často narazí na odpor zavedených postupů a někdy dokonce na šikanu. Péče o seniory se tak mění v rutinní a bezduché plnění úkolů, kde pro empatii a lidský přístup nezbývá místo.