V časech, kdy by politická debata měla být zaměřena na řešení konkrétních problémů, se zdá, že část české veřejnosti i politických komentátorů se raději věnuje méně podstatným aspektům politického života. Příkladem je nedávná kritika Fialovy angličtiny. V zemi, kde jazykové znalosti jsou často hodnoceny přísněji než jinde, se objevily výsměšné komentáře na účet premiérova českého přízvuku při mluvení anglicky. Zdá se však, že tato kritika je často vedená spíše předsudky než objektivním hodnocením. Ve srovnání s předchozím premiérem Andrejem Babišem, jehož jazykové dovednosti byly také často zpochybňovány, se však v případě Fialy zdá být tolerance mnohem nižší. To vede k otázce, zda se hodnotí politici podle jazykových dovedností, nebo podle politických sympatií. Premiér Fiala, akademik a profesor politologie, je sice kritizován za svůj přízvuk, ale jeho výklad je jasný a přesný. Zdá se, že důležitější než dokonalá výslovnost je obsah a váha jeho slov. Přesto mnozí dávají přednost formě před obsahem, což je v politice problematické.
