Když byl žákem čtvrté třídy, musela si rodina hledat nové bydliště v Jičíně, ale Zdeněk se sourozenci nezapadl mezi místní děti a stal se terčem šikany. „Byli jsme jiní, byli jsme jiní než naši vrstevníci, a to byl důvod té šikany, kdy je terčem někdo jiný,“ řekl na základě trpké zkušenosti. „Začalo to pomalu, zprvu psychicky, výsměchem,“ vzpomínal na těžké chvíle, které poznamenaly i jeho vztah ke škole, což mělo vliv na jeho prospěch. Stal se třídním outsiderem.Svou první fyzickou šikanu zažil při školní návštěvě v aquaparku. „To byla taková volná zábava, po honičce mě začali topit, jen tak pro zábavu. V páře mě strkali hlavu tam, odkud ta pára přicházela, bylo to velmi nepříjemné,“ stěžoval si Zdeněk na týrání dětí v době, kdy se mu o svalech ani nesnilo a nedokázal se bránit. To ho přivedlo k tréninku wrestlingu a dnes je z něj chlap jako hora. I když jsou s Luckou očividně z úplně jiných světů, sedli si prý úplně ve všem a jejich vztah i přes velký věkový rozdíl vzkvétá už přes rok. „Mám všechno, co jsem si kdy přál. Našel jsem lásku, klid a pohodu,“ vyznal se mladík, který přeskočil kde co, ale štěstí se k němu očividně neotočilo zády.
