Jako schůdnější řešení se rýsovalo, že by se dopěstovávali lidské orgány v těle živočicha, a to za použití kmenových buněk samotného pacienta. Příjemci transplantátů by tak mohli dostat orgány tvořené vlastními buňkami, což by tím snížilo riziko odmítnutí orgánu na minimum. První úspěšné pokusy vedly k prasečím embryím, v jejichž těle se podařilo vypěstovat cévy nebo svaly. Ne však orgány.
Pokračování na další straně
Nový přístup
Mezinárodní tým vedený čínskými biology z Biomedicínského ústavu v Kantonu odhalil hlavní úskalí tohoto cíle. Ukázalo se například, že lidské kmenové buňky byly oproti okolním prasečím buňkám příliš malé a nedokázaly s nimi sladit svou aktivitu. Vědci proto v novém výzkumu zvýšili aktivitu dvojice genů, aby lidské buňky uvnitř zvířecího embrya držely krok s těmi prasečími, což v konečném důsledku odvrátilo jejich smrt. Jako další problém se ukázal příliš rychlý vývoj lidských tkání ve srovnání s prasečími tkáněmi. Když ho výzkumníci zpomalili, rodící se orgány se dokázaly lépe integrovat s okolím.
