Dubček byl hybnou silou ničeho ani do ledna 1968, ani mezi lednem a srpnem 1968. I když se choval soucitně, na rozdíl od ostatních se usmíval, skočil do vody ze skokanského můstku, který byl zachycen na jeho slavné fotografii, a byl to možná upřímný člověk. Ale vždy byl vláčen situací, místo aby stál nad ní. Takže jsem neviděl žádný krok vpřed v jeho znovuzrození v roce 1989. Pro mě to nebyl partner ani konkurent. Pro mě byl hnací silou ekonomických změn někdo úplně jiný než v 60. letech.
Kdo?
Nepochybně Ota šik. Mým politickým cílem nebylo dopustit, aby ideologie osmašedesátých ovládla naši zemi po listopadu 1989. Řekl jsem Šikovi jasně, nalili jsme si čisté víno a on se na rozdíl od některých jiných rozhodl, že tady nemá smysl nic zkoušet. V tichosti se vrátil do St. Gallenu ve Švýcarsku, kde žil v míru.
Vraťme se k regionu střední Evropy. Vždy jste byl pro úzkou spolupráci mezi zeměmi V4. Dnes význam tohoto uskupení zpochybňují někteří politici v Česku a na Slovensku.
Pokračování na další straně
