Pokračování na další straně
Příchod Jana Baláže byl výrazným přínosem v roce 1980, který kvůli Elánu opustil skupinu Modus. No nejtěžší bylo sehnat kvalitního textaře. Kamil Peteraj je odmítl. „V Modusu jsem psal pro Janka Lehotského, Mariku Gombitovou a Mira Žbirku, takže bych to nestíhal. Ale to, že se dali dohromady později s Borisem Filanem, je pro ně ta nejideálnější kombinace. Boris je to nejlepší, co na Elánu je,“ řekl po mnoha letech Peteraj.
Na nahrávání prvního alba Osmý světadíl nakonec elánisté čekali roky, ale písně Já vím, Kaskadér či Mláďata je katapultovali na absolutní vrchol popularity.
Socialistické praktiky
Špatné jazyky dodnes Elán hanlivě označují jako socialistickou kapelu. Protože se nevyhýbali angažovaným koncertem na festivalech politické písně nebo spolupráci se Slovenským svazem mládeže. Muzikanti se brání, že pokud by je ignorovali, více by si v Československu nevrzli.
„Socialistický svaz mládeže měl pod palcem všechny kapely, které oslovovaly mladé. Když jsme chtěli hrát, museli jsme mít s nimi smlouvu. Výborné bylo, že jsme mohli zkoušet v Pionýrském paláci, ale dvakrát za rok jsme pro ně museli zahrát zdarma koncert,“ přiblížil v minulosti socialistické praktiky Vašo Patejdl.
Vysokoškolsky vzdělaní muzikanti ověnčení slavíky, jejichž koncerty a desky šli na dračku, se tehdy museli podrobovat přehrávkám a dokazovat nejen svůj talent, ale i politický přehled.
„Přehrávky nebyly ani tak o kvalitě jako o vyvolání strachu o existenci. Jednou jsem nestihl přijít, tak mi zrušili licenci na hraní. Jenže Slovkoncert do našeho koncertního programu investoval velké peníze, tak zákaz byl velmi rychle zrušen,“ smál se Jano Baláž.
Pokračování na další straně