Pokračování na další straně
„A jeli jsme k moři, bylo nádherně, vítr mě hladil po uši, vlny narážely na skály. Bylo to velmi uvolňující, málem jsem usnula a zapomněla na všechnu bolest z toho, že mě opustili ti, kteří mě tak málo milovali,“ napsala organizace na Facebook, jako by mluvil pes.
„Bolest ran se stává nápadnou, bolest z neschopnosti běhat s jinými psy.“ Nemohl jsem se dotknout vody, ale cítil jsem ten pocit. Bylo to dobré a vonělo to svobodou.“
