Moc tě miluji, říkali, my blázni jsme jim nikdy neřekli, že je také milujeme. Tyto otravné babičky, které nás posílaly trhat červené brouky z bramborových listů a vždy nám říkaly, abychom nejedli nezralé ovoce. Vždycky jsme je poslouchali, ale když nás neviděli, snědli jsme trochu zeleného ovoce.
Babičky nás taky štvaly, když nás volaly na oběd, protože tehdy se nám hrálo nejlíp, věnovali jsme se gumovému praku nebo nějaké jiné zajímavé hře. Naše babičky, které se ke zvířatům chovaly slušně, si s nimi i povídaly, protože i ony mají duši. Vždy nám bylo řečeno, že všechna zvířata bez výjimky jsou podobná lidem. Nikdy se nezlobili, protože jsme jim nevolali častěji.
Ty hodné ženy, které když uvařily hrnec polévky, tak se o to podělily, protože vždycky říkaly, že kde jeden jí, tam je ještě jeden, ale vždy se najedlo víc než dva a i tak zbylo jídla.
Pokračování na další straně
Vždy jedli u stolu a téměř nikdy nesvačili mezi jídly a nikdy nemuseli držet dietu. Naše babičky, které vždycky říkaly, když jsme vyšli z brány, dávejte na sebe ve městě pozor, chovejte se slušně, nerozesmívejte nás ani sebe.
Naše babičky, které krájely cibuli v dlaních, ne proto, že by neměly prkénko, ale proto, že to tak bylo jednodušší. Cibule se do polévky a rajčatového salátu přidala dvěma nebo třemi pohyby a museli jsme si pospíšit, protože rodina už čekala na jídlo u dřevěného stolu se lžící v ruce. Když se všichni najedli, babička přinesla výborný domácí koláč.
