Umínila si tedy, že léta pod hlavičkou agentury, která jako jediná zastřešovala všechny české umělce, prokáže svépomocí. „Jenže můj bývalý manžel byl klasický pořádný Němec, takže když jsme jednou dělali velký řád, prohlásil, že žádné staré smlouvy už nebudeme potřebovat a skartoval je. Teď by se věru hodily,“říká.
Dopracovali
Přesto se zpěvačka nevzdávala. Umínila si hledat další důkazy ve svém archivu. „Jsem sběratel, takže jsem si odkládala všechny podstatné věci, které se týkají mé kariéry. Našla jsem mnoho věcí, o kterých jsem si myslela, že uznají jako argument. Plakáty, fotografie i doklady o tom, že naše koncertní programy prošly schvalovací komisí Pragokoncertu. Bez toho bychom je vůbec nemohli dělat. Nejvíce jsem se těšila z legitimace o absolvování zkoušek, kterou mi Pragokoncert na základě toho vystavil. To byl velmi dobrý argument a důkaz, ale nestačilo jim to,“ zoufá si.
Když Helena Vondráčková později v jedné z pražských restaurací náhodně potkala někdejšího prvního náměstka ředitele Pragokoncertu, téměř devadesátiletého Josefa Posejpala, myslela si, že má vyhráno.„Nabídl mi svědectví, že jsem byla pod Pragokoncertem. Ani to nepomohlo,“ přiblížila torturu.
