Je to opravdu daleká historie, když uvážíme, že Marie Bancíková byla profesorkou herce Ladislava Chudíka. Pak se zamilovala do divadelníka Drahoše Želenského…
Drahoš Želenský? To byl táta mé babičky. Jak říkám, ona je odbornice na náš kmen. Zjistím si to.
Slovensko se pro vás díky řadě pracovních příležitostí stalo druhým domovem. Cítíte se u nás komfortně?
Baví mě u vás pracovat a líbí se mi iv Bratislavě. Když jsem babičce říkal, že se na Slovensko vždy těším, řekla mi, že jsem to asi zdědil po ní. Jako dítě chodívala do Bratislavy o prázdninách velmi často. Zajímavé je, že když to řeknu některému z mých slovenských kamarádů, myslí si, že si z nich dělám „srandu“ . Prý je to pořád jen taková smradlavá zatáčka před Vídní. Ale i Vídeň mám rád. Když jsem v Bratislavě, většinou zajdu i tam.
Podobně hanlivě jako vaši přátelé se na adresu Bratislavy vyjádřila před časem česká herečka Anna Kadeřávková (prý jí nezpokytuje komfort velkoměsta jako Praha – pozn. red.).
Kadeřávková je velmi specifická. Vy si to možná neuvědomujete, ale během posledních let, jak sem cestuji, si všímám, jak Bratislava roste. Nyní se zde například staví pěkné moderní centrum. Architektonicky se velmi povedlo. Do budoucna fakt dobrý počin. Jednou to všichni oceníte. Já to vidím už teď.
Slováci zase obdivují historickou Prahu.
V tomto směru je dost zakonzervovaná. Pokud tam chce někdo postavit něco s pěknou moderní architekturou, zakážou to. A pokud se k něčemu někdy i schylovalo, dementní politici to stopli, protože dokončení by připadlo do jiného volebního období. V praxi to znamená, že by si na tom nestihli nic ukrást. Vedení Prahy je velmi krátkozraké. Jsou to sráči a podle toho to tam bohužel vypadá.
Svůj nejnovější film Buď chlap jste filmovali v Tatrách. Dokážete ocenit i hory?
Do Tater jsem chodíval jako dítě. Teď už ne, protože jsou velmi daleko. Pravidelně tam však cestuje umírat můj otec (český herec David Prachař – pozn. red.) s kamarádem. Nikdy nevíme, jestli se odtud vrátí, tak se s ním vždy preventivně rozloučíme.
Takže nepřekážejí vám vtipy o nezodpovědných českých turistech.
My už jsme jednou takoví… Myslím si, že Tatry správně redukují počet českých dementů, kteří se neumí obléct do hor. Jenže pak má starosti horská služba. Jejich kluci mi říkali, že zatímco kdysi jsme tam jezdili v kraťasech a sandálech, teď máme novinku – chodíme po horách bosí. Loni prý zachraňovali rekordní počet bosých Čechů, kteří takhle chtěli být ještě ve větším kontaktu s přírodou. Takže si myslím, že ty idioty by tam mohlo zahynout ještě víc.
Ve filmu jste byli v těsném kontaktu s obrovským medvědem. Neměli jste jako městský člověk strach?
Byl to cvičený medvěd z Maďarska, takže ani ne. Pro jistotu dali mezi nás napnutá lanka, kterých se bojí, protože ví, že skrze ně jde elektrický proud. Nakonec ho pustit nemuseli. Medvěd byl velký, ale roztomilý. V jednu chvíli ho něco zaujalo na zemi, rýpl tlapkou a odhodil dost velkou část hlíny. Tehdy jsem si uvědomil, jak velkou má sílu. Zvířata nemají mimiku a člověk neví, kdy jsou rozzlobená a kdy ne.
O kaskadérovi jste neuvažovali?
Důvěřoval jsem medvědovi. Dozvěděl jsem se, že jde o profíka, který točil už několik filmů po Evropě. Vlastně jsem se setkal a spolupracoval s evropským hercem, který byl placený lépe než já.
Ve filmu se do Tater vyberete na kurz, po kterém by se z vás měl stát opravdový tvrdý chlap. Máte iv civilním životě nějaké nedostatky, které si uvědomujete?
Samozřejmě. Často si jich člověk na sobě všímá až věkem. Některé vidět, jiné ne. Ale myslím si, že mít nedostatky je hezké. Kdyby byli všichni perfektní, už to nejsou lidé. Když mě něco na sobě štve, změním to. Důležité je brát ohled na lidi, kteří se v mém životě objevují. Čím více lidí máte kolem sebe, tím více se musíte přizpůsobit.
Čerpáte profesionální dovednosti i ze starých filmů vašeho slavného dědy Ilji Prachařa? Sledujete je rád?
Sebe nesleduji, ale můj děda natočil spoustu dobrých filmů. Ty se rád podívám. Některé byly trezorové, takže se těžko shánějí. Obecně mám raději starší filmy. Nedávno jsem například viděl Obchod na korze. Ani to už není dnes pro každého.
