Jak to bylo s vaší slavnou parodií svatby Lely Ceterové a Karlose Vémoly, ve které jste pronesli: „Slibujeme před Bohem a Krampolem, že si nebudeme věrni?“ Na vaší sociální síti jsem si všiml dotčeného příspěvku Lely.
Tam ani nešlo o nevěru, přestože se pak ukázalo, že Vémola ji podvedl ještě v den svatby. Vtipné bylo, že je sňatek Krampol. Byla to fejková svatba, jen aby zaujala média. Já jsem tento cirkus jen zesměšnila a parodovala, co mnozí nepochopili.
Dostávala jsem tehdy ze Slovenska desítky až stovky zpráv denně. Celá základna fanoušků mi nadávala, že jsem hrozná, protože nemám ráda Lelu. Já proti ní přitom nic nemám. Nikdy jsem ji ani neviděla. Dokonce ji obdivuji, že dokáže žít s někým jako Vémola.
Na sociální síti se prezentujete jako Bubu. Jak vznikla tato přezdívka?
Z kresleného vtipu, ve kterém dítě strašně pláče a maminka ho napomíná: „Když nepřestaneš, pošlu na tebe Bubu Bubílkovou.“ Ukazovala jsem to Šimkovi, který se na tom neskutečně smál. V té době jsme už měli program S politiky netančím.
Jednou když jsme probírali Vladimíra Železného, který pašoval obrazy bez cla, v jednom momentě řekl: „On ferrum.“ A já, nechápavě: „Jaké ferrum?“ A on zase: „No přece Železný vole Bubu.“ Divadlo lehlo smíchem a od té doby mi nikdo neřekl jinak než Bubu. Dokonce jednou, když jsem v Praze kráčela kolem Ukrajinců, kteří na ulici dělali nějaké výkopové práce, ozývalo se odtud: „Zdrávstvuj, Bubu.“
