Obraz mimo vlak byl přímo z nejhorších nočních můr. Slovo „peklo“ možná k popisu situace nestačí a Michaela bude navždy žít s obrazy, kterých byla svědkem. Její hlas je krásný: „Viděli jsme krev , zranění , zmrzačení , viděl jsem věci, na které nezapomenu. Nepředstavitelná situace…“
„Co bych v takové chvíli řekl svým lidem?“
Rodina mladého studenta je na Krétě. Nic nevěděla a Michaela musela přemýšlet, jak to všechno zvládnout: „Měla jsem s sebou mobil, ale nevzala jsem si rodiče. Co jim mám v takovou chvíli říct? Že jsem málem zemřel? Nechtěl jsem je naštvat, že jsou tak daleko.
Napsal jsem sestře, že jsem dorazil, vše je v pořádku. Věděl jsem, že kvůli závazkům vstanou velmi brzy, a tak jsem jim ráno zavolal a řekl jim, co přesně se stalo, než viděli zprávy o nehodě.“
Michaela Frudaraki se při srážce zranila, ale měla štěstí v neštěstí: „Dobře, to jsem já, co mají říkat ostatní? Silně jsem se udeřil do hlavy, mám na sobě límec , mám modřiny na kolenou, mám různá zranění. Hrozné je, že víš, co to je? Druhý den mě bolel jazyk a neuvědomil jsem si, že v intenzitě konfliktu jsem ho kousl a kus si uřízl! Během napětí jsem necítil žádnou bolest, přesně jsem si neuvědomil situaci“.
