Otec nás s mámou a sestrou beztrestne mlátil hlava nehlava,“ přiznala česká zpěvačka a herečka Světlana Nálepková (62).
Velkou část života byla nešťastná a často se pohybovala na pokraji smrti. Česká herečka a zpěvačka Světlana Nálepková (62) nám v otevřené zpovědi přiznala, že psychiku jí narušil vlastní otec. Alkoholik, násilník, hrdý komunista Ondřej Nálepka. Jako plukovník Československé lidové armády a bratr hrdiny Sovětského svazu, důstojníka a partyzánského velitele Jana Nálepku měl v totalitním režimu neomezené výsady a privilegia. Hrubým způsobem si je uplatňoval i ve vlastní rodině.
„Byl agresivní, neuměl se ovládat. Fyzicky napadal mámu a pak i nás se sestrou. Mlátil nás hlava-nehlava a někdy to bylo až na nemocnici,“ přiznala Světlana.. Roky v neustálém stresu a strachu jí spustily psychické problémy a pravděpodobně zapříčinily, že po dvou rozvodech dodnes nenašla stálého partnera. V době největšího zoufalství hledala pomoc v regresní terapii, tibetské nauce, buddhismu či józe. Pro očistu mysli cestuje pravidelně do Himálaje. „Když otec umíral, trápilo mě, že mi to není líto. Pak jsem si uvědomila, že vítězství je už jen to, že jsem mu odpustila a necítím k němu nenávist.“
Vždyť bitva je normální…
Kořeny Světlany Nálepkové sahají na východ. Matka byla česká učitelka s ruskými předky a otec vojenský důstojník z východoslovenského města Smižany, které leží nedaleko Spišské Nové Vsi. „Když vám řeknu, kde se seznámili, budete se smát. Bylo to na koncertě Alexandrovců,“ spustila Světlana zvesela. Potkali jsme ji během Muzikálového festivalu Josefa Bednárika v Brusně, kde uvedla vlastní šansonový recitál. Netajila, že trápení, kterým prošla, jí pomáhá lépe se vcítit do textů smutných písní a interpretovat je.
Rodiče se po sňatku usadili v Praze, kde se narodila ona i jí o pět let starší sestra Tatiana. O těžkém údělu mluví Světlana Nálepková otevřeně. Jen občas se jí při opisování hrůz zadrhne hlas. „Moji rodiče se nikdy neměli setkat. Máma intelektuálka se vztahem k umění a otec drsný voják, který chodil v uniformě. To přece nemohlo fungovat,“ tvrdí rezolutně.
Článek pokračuje na další straně
