Článek pokračuje na další straně
V tichosti byly tehdy nakoupeny přístroje schopné měřit zamoření potravin PCB. V nejhůře postižených družstevních kravínech a prasečácích se začaly přetírat nebo odstraňovat nátěry zamořené PCB. Nejvíce zamořené mléko se ředilo čistějším tak, aby se snížila celková koncentrace chemikálie v másle nebo sýrech. V některých případech se zamořené mléko odstřeďovalo a mléčný tuk s extrémně vysokým obsahem polychlorovaných bifenylů se skladoval v mrazírnách. V některých případech byl kontaminovaný dobytek pobit a zmrazený čekal jako nebezpečný odpad na pozdější bezpečnou likvidaci.
Polychlorované bifenyly (PCB) jsou skupinou chlorovaných organických látek, které se pro své dobré vlastnosti používaly jako náplně kondenzátorů nebo transformátoru, součást barviv nebo některých stavebních materiálů. Bohužel PCB velmi dlouho přetrvávají v životním prostředí (jsou perzistentní) a hromadí se v tělech živých organismu (jsou bioakumulativní). Bohužel se polychlorované bifenyly hromadí také v lidském těle a navíc jsou schopny přecházet do mateřského mléka. U dětí matek, které měly v těle vysoký obsah PCB, lékaři prokázali, že tyto chemikálie mohou negativně ovlivňovat vývoj mozku. Konkrétně mohou poškozovat inteligenci a chování dětí, ohrožují jejich schopnost chápat svět a narušují i jejich pohybové dovednosti.
Výroba PCB byla v Československu v roce 1984 zastavena, ale používaly se i poté. V roce 2001 byla podepsána celosvětová Stockholmská úmluva, která kromě jiného zakazuje výrobu PCB a zavazuje signatářské země k jejich bezpečné likvidaci.
Článek pokračuje na další straně
Jak je to tedy s kvalitou potravin dnes? Místo rajčat zákazník často nakoupí v obchodě podivné červené vodnaté balonky bez chuti. Sehnat sýr, který se při zapékání rozteče a vytvoří křupavou krustu, je mnohdy nelidský úkol. Šunka někdy bývá vyfutrovaná moukou a párky plné masového separátu. Skutečně ale byly v minulosti potraviny kvalitnější?
Pokud jde o nabídku tuzemských obchodů za komunismu a v současnosti, je naprosto jasné, že se nedá srovnávat. Je obecně známé, že na exotické ovoce se stály nekonečné fronty a rovněž jiné druhy zboží se v případě výpadku produkce v socialistických státech stávaly ze záležitosti denní spotřeby nedosažitelným luxusem.
Mnoho lidí ale stále mluví o tom, že „za komunistů“ byly výrobky, a především pak potraviny, kvalitnější, než je tomu dnes. Jedná se ovšem o názor, který je přinejmenším velice sporný. Glorifikace tehdejších výrobků totiž značně souvisí s nostalgií i s přístupem k informacím, který je v dnešní době i díky rozvoji internetu s minulostí nesrovnatelný.
