Pacienti mají totiž nedostatek povrchově aktivních látek tzv. plicních surfakantů. „Pokud si představíte plíce jako houbu, surfakant by byl saponátem, ze kterého by byla měkká a pružná. Bez povrchově aktivní látky se však vaše plíce stanou tuhé a těžko se mačkají. Může to být důvod, proč někteří pacienti bojují o život i na dýchacích přístrojích, “ vysvětlil divákům.
Vážným problémem je však i myšlení a následné jednání mladých lidí, kteří jsou přesvědčeni, že jejich nic nezničí. Nedodržují tak pravidla, která jim umožňují chránit se před nákazou koronavirem. V případě, že na člověka bez roušky kýchne nakažený pacient, dostane ,, plnou dávku „viru. Pokud by měl v daném okamžiku roušku, čelil by menšímu množství bakterií, se kterým si umí organismus poradit.
