Patří k nejvýraznějším tvářím české kultury posledních desetiletí. Herec, vypravěč, bavič a muž, jehož hlas i tvář jsou pevně zapsané v paměti několika generací diváků. Miroslav Donutil dnes slaví 75. narozeniny a při této příležitosti se sluší připomenout, že jeho životní příběh rozhodně nebyl jen sledem úspěchů, potlesku a úsměvů. Za kulisami se totiž odehrával boj, o kterém dlouho vědělo jen jeho nejbližší okolí.

Rodák z Třebíče vstupoval do světa herectví s velkým snem, ale bez záruky, že se někdy skutečně prosadí. Cesta na vrchol byla dlouhá a plná odříkání. Dlouhé roky strávil v regionálních divadlech, objížděl republiku, sbíral zkušenosti a učil se řemeslu. Sláva nepřišla přes noc a Donutil si své místo musel doslova vybojovat. Když se mu to nakonec podařilo, začalo se o něm mluvit jako o nástupci Vladimíra Menšíka – srovnání, které ho provázelo téměř celou kariéru, ačkoliv sám vždy zdůrazňoval, že se snaží jít vlastní cestou.

Pražský Obecní dům se stal dějištěm už 12. ročníku Česko-Slovenského plesu, který se letos nesl ve slavnostním duchu připomínky 90. výročí narození bývalého prezidenta Václava Havla. Do noblesních prostor dorazila řada známých osobností z politiky, kultury i společenského života. Mezi hosty nechyběl ani ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, který tentokrát nepřišel sám. Po jeho boku se objevila manželka Lenka, která se ve společnosti objevuje jen zřídka.

Manželé Havlíčkovi spolu tvoří pár už čtyři desetiletí. Jejich vztah začal ještě v mládí a svatbu měli v roce 1991, tedy po pěti letech chození. Přestože ministr patří k výrazným politickým tvářím posledních let, své soukromí si pečlivě chrání a manželku na veřejné akce bere jen výjimečně. O to větší pozornost jejich příchod na ples vzbudil.

Italské Livigno zažilo jeden z nejemotivnějších momentů zimních olympijských her. Česká snowboardová hvězda Ester Ledecká po nečekaném vyřazení v paralelním obřím slalomu jen těžko hledala slova. V očích se jí leskly slzy, hlas se jí místy lámal a zklamání bylo patrné na první pohled. Nešlo přitom jen o promarněnou šanci na další olympijské zlato, ale především o pocit, že zklamala fanoušky, kteří jí bezvýhradně věřili.

„Mrzí mě to strašně. Omlouvám se všem, kteří mi fandili,“ vzkázala krátce po závodě. Vedle sebekritiky se však Ledecká pustila i do nečekaně ostré kritiky Mezinárodního olympijského výboru (MOV), a to bez diplomatických obratů. Padala silná slova i vulgarity, které jen podtrhly, jak hluboce se jí celá situace dotkla.

Když Martina Sáblíková v roce 2006 poprvé vkročila na olympijský ovál v Turíně, psala se jiná kapitola českého sportu. Metoděj Jílek tehdy ještě nebyl na světě. O devatenáct let později se role obracejí. Zatímco legendární rychlobruslařka se v Miláně loučí s olympijskou scénou, právě Jílek se stává novou tváří české zimní reprezentace. A ne potichu – rovnou se stříbrnou olympijskou medailí na trati 5000 metrů. Výkon, který předvedl v neděli v milánské aréně, nebyl jen splněným snem jednoho talentovaného mladíka. Byl to symbol generační výměny, důkaz, že český sport má na koho navazovat. Jílek zajel čas 6:06,48 a nestačil pouze na suverénního Nora Sander Eitrema. Všichni ostatní zůstali za ním. A pokud někdo rád opakuje, že „dnešní mládež nestojí za nic“, stačí se podívat právě jeho směrem.

Český sport zažil v italských Alpách moment, na který se bude dlouho vzpomínat. Paralelní obří slalom snowboardistek přinesl výsledek, který by si před startem tipoval jen málokdo. Olympijskou vítězkou se stala teprve dvaadvacetiletá Zuzana Maděrová, která v průběhu závodu smetla jednu favoritku za druhou a ve finále si s přehledem poradila i s Rakušankou Sabine Payerovou. Česká republika tak slaví první zlatou medaili her, navíc v disciplíně, kterou v posledních letech suverénně ovládala Ester Ledecká.

Absolutní senzace se zrodila na technicky náročné trati v Livignu, kde Maděrová předvedla životní výkon. V konkurenci zkušených soupeřek působila klidně, sebevědomě a především rychle. Už od úvodních jízd bylo zřejmé, že česká reprezentantka si do Itálie nepřijela jen „zazávodit“, ale skutečně bojovat o nejvyšší příčky.